Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč?

16. 3. 2010

Proč?

Je to přesně rok, co jsi odešel. Přesně rok, co jsem Tě neviděl. Rok, co se stal ten incident, kdy jsem Ti na svoje narozeniny vyznal lásku a políbil Tě. A přesně rok, co nevím, co si o tom myslíš a trápí mě to den co den. Proč jsi nic neřekl Asami a utekl jsi? Řekni proč?

Pamatuji si, jak jsme se seznámili. Přihlásil jsem se na výšku a chtěl jsem se věnovat malování, protože mě baví a jsem v tom dobrej. Jenomže ta škola byla příliš daleko od mého domova, a tak jsem si musel najít nějaké bydlení blízko školy. Když jsem procházel různé inzeráty, tak jsem našel ten tvůj, Asami. Stálo v něm, že hledáš spolubydlícího a nájem, který si tam zveřejnil, nebyl moc drahý, a tak jsem se rozhodl, že tě zkontaktuji.

Druhý den jsem za tebou přijel, abych se podíval na byt. Když si mi otevřel dveře, tak se mi v tu chvíli, kdy jsem Tě spatřil, snad zastavilo srdce. Na sobě si měl jenom kalhoty a na hlavě ručník, protože si právě vylezl ze sprchy a sušil sis mokré vlasy. Vypadal jsi přímo božsky a já věděl, že jsem se do Tebe v tu chvíli zamiloval.

Už od střední jsem věděl, že jsem na kluky, ale u tebe jsem to nevěděl, a tak jsem se rozhodl, že to u tebe zkusím nebo Ti aspoň budu na blízku a budeme třeba kamarádi.

Bydleli jsme spolu asi tak už pět měsíců a týden, protože jsem se k Tobě nastěhoval týden před začátkem školy. Stali se z nás suproví kamarádi. Měli jsme společné zájmy a dokonce i pár přednášek. A já Ti za celou tu dobu, co se známe, neřekl, co k Tobě cítím. Prostě jsem nenašel odvahu a nechtěl jsem ztratit naše přátelství, protože jsem měl strach, že bys mnou potom opovrhoval. 

Bohužel jsem to před tebou zvládl tajit jenom do svých narozenin. Ten den jsme se rozhodli, že to půjdeme někam oslavit, jenomže jsem to tak nějak přepískl s pitím. Ty si na tom byl však líp než já, takže si mě celou cestu domů podpíral. Takže jsme se domů díky mně spíš doplazili, než došli.Jenomže když jsi mě vedl do pokoje, tak jsem o něco zakopl a padal jsem na zem (Tebe jsem samozřejmě vzal sebou).

Začali jsme se tomu smát, jak malí kluci. Asi tak po deseti minutách, kdy jsme se přestali konečně smát, se stalo to, co se nikdy stát nemělo. Jak jsme měli obličeje tak blízko u sebe a cítil jsem tvoji vůni intenzivněji než kdykoliv před tím, tak jsem to prostě už nemohl vydržet a políbil jsem tě.

Bylo to tak náhlé, že jsi nestihl jakkoliv zareagovat a proto když jsem se od tebe odtrhl, tak jsi na mě jenom vyjeveně koukal a nebyl jsi schopen jediného slova.

V tu chvíli jsem začal litovat, že jsem se víc neovládl a radši se nevzdálil. „Já…pro-promiň,“ bylo to jediné, co jsem řekl a radši jsem vstal a šel k sobě do pokoje. „Proč?“ zeptal jsi se a to mě zastavilo uprostřed cesty, ale neotočil jsem se k Tobě obličej. „Protože Tě miluji už od první chvíle, kdy jsem Tě uviděl Asami,“ odpověděl jsem Ti po pravdě. Mohl jsem Ti sice říct, že za to třeba může ten alkohol, a že jsem nechtěl a nevěděl, co to dělám, ale už jsem se nechtěl schovávat, chtěl jsem, abys to věděl. Ale dvakrát dobře se mi to neříkalo a ani jsem se nezvládl Ti při tom dívat do oči, a tak jsem k Tobě radši zůstal otočený zády (takový jsem byl srab).

Nevím, co si pak dělal, protože jsem radši zalezl k sobě do pokoje. Už jsem prostě nemohl vydržet být s Tebou v jedné místnosti potom, co jsem udělal. A ani nevíš, jak moc mi vadilo, že nevím, co si o tom myslíš, ale byl jsem moc velký srab na to, abych se Tě zeptal. 

Když jsem se druhý den probudil, tak mě docela bolela hlava, ale i tak jsem si pamatoval všechno, co se večer stalo. Doma jsem Tě nikde neviděl, a tak jsem si myslel, že už jsi šel do školy. Abych pravdu řekl, měl jsem strach, jak se budeš chovat.

Jenomže ve škole jsem zjistil, že sis dal odložení na neurčito. Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit, a tak jsem se vykašlal na školu a utíkal jsem domů.

Aniž bych si vyzul boty, jsem vlítnul do tvého pokoje, že Tě tam najdu, ale nebyl jsi tam. Vůbec jsem nevěděl, co se děje, ale po chvíli jsem si to všechno dal dohromady a myslel si, že to nejspíš kvůli mně jsi odjel.

Ani nevíš, co se mnou tvůj odjezd udělal. Připadal jsem si jako tělo bez duše. Vůbec nic mě nebavilo a většinou jsem zůstával sám doma. Všichni mě sice pořád někam zvali, ale já jsem odmítal. Bez Tebe to prostě nebylo ono. Jediné, co jsem dělal, bylo to, že jsem chodil do školy a kreslil. Obrázky, které jsem kreslil, byly tvoje napodobeniny. Pořád jsem Tě totiž viděl před svýma očima, jako kdybys nikdy neodešel. Ale den ode dne to se mnou bylo, čím dál tím horší a horší. Život mě prostě už nebavil.

Nejhorší je to však dneska, protože mám opět narozeniny. Jak jsem jindy byl celý šťastný, tak dneska vůbec. Dnešní narozeniny mi totiž připomínají tu událost, která se stala. Nevím, co bych za to dal, abys tu dneska byl se mnou. Nevím, co bych dal za to, abych mohl vrátit čas zpět, aby bylo všechno jako dřív.

A dneska, kdy bych snad měl být nejšťastnější ve svém životě, tak nejsem a jediné, co dělám je to, že sedím v naší kuchyni a jím zákusek. Jak tak jím, tak si představuji, jak tu sedíš se mnou, a povídáme si o všem možném.

Z mého myšlení mě však najednou vyrušilo otevření a zavření dveří. Když jsem vstal, abych se podíval, kdo to přišel (přece jenom klíč od domu jsem měl jen já a ty), tak jsem zůstal stát mezi dveřmi a nebyl jsem schopen jediného slova ani pohybu. Prostě jsem jenom stál a koukal na osobu, která přišla.

„A…Asami?“ řekl jsem najednou, protože jsem nemohl uvěřit svým očím. „Ahoj Kaito.“ Aspoň dobrých deset minut jsme jenom stály a koukali na sebe, než ses začal přibližovat ke mně. Vůbec jsem nemohl uvěřit svým očím. Prostě jsem nevěřil, že ten, kdo tady přede mnou stojí, jsi Ty. Prostě ne.

A pak jsi udělal něco, co jsem nečekal. Prostě jsi ke mně přistoupil, podíval ses mi do očí, přitáhl si mě do své náruče a políbil mě. Byl jsem z toho tak překvapený, že jsem se ani na nic nezmohl. Jenom jsem prostě stál, jak solný sloup. Když ses ode mě trochu vzdálil, tak jsi mě pohladil po tváři, přivinul sis mě do náruče a pevně mě objal.

„Promiň mi to Kaito,“ řekl jsi po chvíli ticha. „Proč?“ bylo to jediné, na co jsem se zmohl. „Protože tě mám rád. A mrzí mě, že jsem ti ublížil. Ale já prostě musel odjet, potřeboval jsem si všechno nechat projít hlavou. Odpusť mi, vážně mě to moc mrzí. Víš Kaito, tohle všechno je pro mě nové. Zatím jsem chodil se samými holkami. A potom přijdeš Ty a řekneš mi, že mě miluješ. To pro mě prostě byl vážně šok. Nevěděl jsem, co mám dělat a jistým způsobem to nevím ani teď. Ale s jednou věcí jsem si jistý na sto procent, a to stou, že Tě miluji z celého srdce. Tak mi to prosím promiň.“

Během toho, co jsi na mě mluvil, jsem Tě pozoroval vykuleným a očima a nevěděl, jestli se mi to náhodou nezdá. Ale to, jak sis mě tisknul na své tělo, a jak moc jsem cítil tvoji vůni, tak jsem věděl, že sen to rozhodně není.

Potom, co jsem se vzpamatoval, tak jsem se na Tebe usmál a přitáhl jsem si tvůj obličej blíž ke svému a spojil naše rty v polibek.

Když jsme se od sebe po delší době odtrhli, tak jsem se na tebe usmál. „Taky Tě miluji Asami,“ řekl jsem Ti a znova se k Tobě natáhl a políbil Tě.

Tohle byly moje nejlepší narozeniny a můj nejkrásnější narozeninový dárek. Konečně jsem mohl být šťastný a věřil jsem, že po boku Asamiho se mi to podaří.

 

 

KONEC

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Akyra, 6. 4. 2010 16:24)

moc pěkné Eclair aco se týče spřátelení tak souhlasím, ale stránky neobíhám tak se sem zastavím jak budu mít čas, nezapomeň mi písnout co chceš na diplomek mě shonen ai nebo pěkného bishika:)

...

(Naru-chan, 17. 3. 2010 21:14)

Týýý :D Už sem chtěla být smutná, že to bude smutný konec, a ty to pak dáš jako happy end :D Já tě snad zabiju xD Ten zvrat děje je úžasnej xD Ale fakt povedená jednorázovka ^^

...

(Eclair, 17. 3. 2010 9:28)

no ještě aby ne:D:D:D

;-)

(Ewandy, 17. 3. 2010 8:58)

ano to mohu potvrdit :-) ale stojí za to ;-)

...

(Eclair, 17. 3. 2010 8:53)

děkuji Ewandy:-*taky mi pěkně dala zabrat:Dale to sama víš:D:D

;-)

(Ewandy, 17. 3. 2010 8:32)

mě se líbí i ten konec, má to pěkný děj a prostě se mi to vůbec líbí ...musím pochválit ;-)

...

(Eclair, 16. 3. 2010 21:18)

to mě se to taky líbí Solet..no ještě aby se mi to nelíbí, když jsme to napsala, ale prostě jsem měla tak nějak jinou představu toho konce víš:D

...

(Solet, 16. 3. 2010 21:05)

Mě se to líbí, to je můj názor :-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA