Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 2 - Pozvání

1. 3. 2010

Pozvání 

      Před školou mě zastavila Leila. „Poslyš Kyle, platí ten zítřek?“ zeptala se. „Ty myslíš to kino, že? Promiň úplně mi to vypadlo z hlavy, ale jo určitě to platí,“ odpověděl jsem. „Tak fajn, domluvíme se ještě večer. Zatím se měj Kyle a ty taky Nicku.“

      Během dne jsem zjistil, že máme společnou cestu domů. Akorát, že Nick bydlel o jednu ulici dál. „Ty Nicku, nechceš jít taky?“ „Kam vlastně jdete?“ zeptal se Nick. „Jenom do kina, a pak si možná na chvilku někam sednout. Tak jsem si myslel, že by jsi chtěl jít taky a seznámit se i s ostatníma, co říkáš?“ „Hm, zní to dobře. Asi půjdu,“  řekl a podíval se na mě tím svým okouzlujícím úsměvem, z kterého prostě nemůžu. „Fajn, tak se uvidíme zítra. Večer ti dám ještě vědět v kolik a kde (během dne jsme si totiž stihli vyměnit svoje telefonní čísla). Zatím se měj Nicku.“ „Jasně, ty taky Kyle.“ A každý jsme šly domů.

      Abych pravdu řekl, vůbec se mi domů nechtělo. U nás jako vždy nikdo nebyl doma, protože mamka pracovala dlouho do noci a navíc bylo teprve ani ne 15:30, vlastně sám ani nevím kolik bylo přesně a ještě k tomu jsem se nechtěl loučit s Nickem, i když jsem věděl, že ho zítra uvidím, ale nebude to ono, protože tam nebudeme sami.

      Jak jsem říkal, když jsem otevřel domovní dveře nikdo doma nebyl. Vůbec mi nevadilo, že jsem většinu času býval doma sám, o to jsem měl větší soukromí a mohl jsem si v podstatě dělat, co jsem chtěl. Moje máma nikdy nebyla moc přísná. Jako rodič byla supr a zvládala to dobře. Když jsem byl malý, táta mi umřel, takže mi zůstala jenom ona. Takže žiji jenom s mamkou.

      Během myšlení jsem se dostal do kuchyně, kde jsem si vzal nějaké brambůrky a kolu a zalezl jsem k sobě do pokoje. Začal jsem dělat domácí úkoly, které nám profesoři nasázeli. Někdy si říkám, jestli si náhodu nemyslí, že snad nemáme nic na práci, protože někdy nám toho dají tolik, že to ani není možné. Já osobně u úkolů moc času netrávím, protože mě to nebaví a myslím si, že je to ztráta času, proto je radši opisuji a tím ztratím třeba jenom deset vteřin svého života. Za normálních okolností si chodívám na chvilku schrupnout k telce, ale dneska bych asi neusnul, protože jsem musel pořád myslet na Nicka.

      Prostě jsem si nemohl pomoct. Ten jeho okouzlující úsměv, ty jeho krásné modré oči, v kterých jsem se ztrácel a navíc i ta jeho postava, to bylo vážně něco. Celý byl okouzlující. Už jsem se těšil, až budeme mít tělocvik a já se budu moci mrknout, co má pod tím jeho trikem. To bude teda pohled, který si myslím, že bude stát za to. Pokud, ale není osvobozený z tělocviku, to by byla teda rána pod pás.

      Ani nevím jak, ale nejspíš jsem musel usnout, protože mě mamka budila, ať si jdu radši lehnout do postele, že to bude pohodlnější. Tak jsem vstal a šel, ani jsem neměl chuť dělat hygienu. Řekl jsem si, že to zvládnu ráno. Konec konců zítra byla sobota, takže jsem si mohl hezky pospat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Prej...

(Chrona, 5. 4. 2010 9:25)

Už jsem se těšil, až budeme mít tělocvik a já se budu moci mrknout, co má pod tím jeho trikem. To bude teda pohled...

Ty se nezdáš xD

kekeke:D

(Sasů&Naru-kun *líná s-b*, 2. 3. 2010 13:56)

Užasné:D už mě i napadlo jak u toho slintá:D muah...

...

(Naru-chan, 1. 3. 2010 18:48)

Úú, tak to jsem viděla ^^ Děkujíí že jsi mi to řekla~ :3

...

(Naru-chan, 1. 3. 2010 17:59)

Úúú :D Až na to, že je to hroozně kraťounký, se mi to líbilo ^^ Muhahaa.. no to by byl vážně pech, kdyby nedělal tělák xD (doufám že bude cvičit nebo uvidíš :D) No určitě se těším na další díl, až ho napíšeš, protože tohle je zajímavá kapitolovka, muhůů ^^

Jinak chtěla bych se tě zeptat, ten v kině (ten film), jaké místo tam bylo? Já jako poslední viděla nějakou autodráhu nebo prostě něco s auty, tak kdyby jsi byla zlatíčko a pověděla mi to ^^ Protože kdyby byl další díl, tak ten totiž musím vidět! :D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA