Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 3 - Kino

28. 3. 2010

Kino 

 

      Ráno jsem se vzbudil velmi brzo. Vstal jsem a zamířil přímo do koupelny, kde jsem ze sebe sundal oblečení a vlezl jsem si do sprchového kouta a pustil na sebe vodu. Sprcha po ránu člověka opravdu probudí a navíc je to velmi příjemné (velmi rád totiž stojím jen tak ve sprchovém koutě a jen na sebe nechávám dopadávat kapky vody, protože takhle se mi nejlépe přemýšlí, hezky pod tekoucí vodou a že to dneska potřebuji). V ten moment jsem si uvědomil, že jsem se měl s Leilou domluvit na tom kině, a potom dát vědět Nickovi.

      Hned jsem vypnul vodu, osušil jsem se a oblékl si volnější džíny a černé tílko. Potom jsem šel do kuchyně, kde jsem pozdravil mámu a vzal si snídani do pokoje. Sotva, co jsem zavřel dveře od pokoje, tak mi začal zvonit mobil. „Prosím,“ řekl jsem po zvednutí. „Čauky Kyle, tady Leila. Tak co, probudila jsem tě?“ „Čau Leilo, náhodou tentokrát ne, už jsem nějakou tu dobu vzhůru. Jenom jsi mě vyrušila u snídaně.“ „Jé, tak to ti přeji dobrou chuť. A mimochodem, nezapomněl jsi včera na něco?“ zeptala se mě káravým hlasem. „Strašně se ti omlouvám, ale já na to úplně zapomněl a vzpomněl jsem si na to až dneska ráno. A navíc jsem včera usnul, tak promiň,“ řekl jsem ji provinile. „Abych ti pravdu řekla, tak jsem si to myslel, a tak jsme to kino zařídila. Sraz je v 19:00 jo,“ oznámila mi Leila. „Dobře budu tam. Jo a abych nezapomněl, pozval jsem i Nicka nevadí?“ „Nee, samozřejmě, že ne. Aspoň nás bude víc.“ „Dobře, já mu dám vědět. Takže v 19:00 před kinem ju. Zatím se měj.“ „Ty taky Kyle,“ řekla a tím ukončila náš hovor. Jediné, co mi ještě zbývalo, bylo zavolal Nickovi, ale rozhodl jsem se, že to udělám až po snídani.

      „Ahoj Nicku, tady Kyle,“ řekl jsme, když se na druhé straně ozvalo Nickovo prosím. „Oh. Ahoj Kyle, copak se děje?“ „Volám ti ohledně toho kina, jestli teda pořád chceš jít.“ „Aha. Jasně půjdu rád. Na co se jde?“ „No, abych pravdu řekl, tak ani nevím. Jediný, co vím je, že je to nějaká akční komedie, tak promiň.“ „To nevadí, já mám akční komedie rád. V kolik se jde?“ „Sraz je před kinem v 19:00.“ „Tak to abych vyšel už teď, protože pořád nevím, kde přesně to kino je,“ řekl mi a smál se přitom. „Tak si můžeme dát sraz a jít spolu, co říkáš?“ navrhnul jsem mu. „To není špatný nápad, spíš naopak.“ „To víš, já mám vždycky dobrý nápady,“ řekl jsem a začal jsme se smát (Nick se samozřejmě smál se mnou). „Hele jo, ohledně těch dobrých nápadů, to se časem uvidí, jak dobrý je míváš. A jinak máš nějaký dobrý nápad ohledně toho, v kolik a kde si dáme sraz?“ „Jak vidím, tak se dobře bavíš. Ale jeden by tu byl, abys věděl.“ „Tak sem s ním, nemohu se dočkat.“ „Haha že Dáme si sraz třeba před školou v 18:30, tam snad zvládneš trefit ne?“ „A pak, kdo se tady dobře baví že?Ale dobře budu tam, tak se zatím měj Kyle, uvidíme se večer.“ „Jasně. Ty taky Nicku,“ řekl jsem a ukončil hovor.

      Na to kino jsem se těšil strašně moc. Připadal jsem si jako dítě, které se nemůže dočkat Vánoc až na to, že já se netěšil na Vánoce, ale na to až uvidím Nicka. Nejhorší na tom však bylo to čekání. Přece jenom do večera času dost. A já poprvé v životě nevěděl, co budu dělat s časem, který jsem měl. Nakonec to za mě vyřešila máma, protože chtěla, abych ji pomohl na zahradě.

      Když jsem skončil s prací na zahradě, tak mi zbývala asi tak hodina ani ne do srazu s Nickem, takže jsem si musel trochu pohnout. Sundal jsem si špinavé oblečení, které jsem hodil do koše na prádlo a vlezl si pod tekoucí vodu. V rychlosti jsem se pořádně umyl a nezapomněl jsem ani na umytí hlavy. Když jsem se osušil, oblékl jsem si džíny a černé tričko a ještě si trochu nageloval vlasy. Měl jsem ještě chvilku času, a protože mi za celý den pořádně vyhládlo, tak jsem si šel udělat něco malého k snědku.

      V kuchyni jsem potkal mámu. „Kampak jdeš tak vymóděný?“ zeptala se mě a já si uvědomil, že jsem ji to neřekl. „Promiň zapomněl jsem ti to říct, ale s Leilou jsme se rozhodli, že vezmeme pár lidí a půjdeme do kina, a potom možná někam ještě zajdeme. Nevadí ti to že ne?“ „Samozřejmě, že ne. Užijte si to a pozdravuj ode mě Leilu jo,“ řekla mi a usmála se na mě. „Jasně budu,“ řekl jsem ji a začal se obouvat. „Tak já jdu, měj se,“ řekl jsem a vzal si z věšáku ještě džisku a otevřel dveře. „Ty taky,“ řekla a zavřela za mnou dveře.

      Cesta ke škole mi trvala asi tak deset minut a Nick už tam dávno stál. „Ahoj,“ řekl, když mě viděl přicházet. „Ahoj,“ odpověděl jsem mu, „nečekáš dlouho?“ „Vůbec ne. Přišel jsem chvilku před tebou“ Když jsem došel až k němu, tak jsem si ho pořádně prohlédnul. Na sobě měl džíny, tmavěmodré tričko a mikinu s kapuci. Vypadal přímo nádherně. „Tak co, můžeme jít?“ zeptal se mě a já jenom kývnul na souhlas, protože jsme v tu chvíli nebyl vůbec schopen slova. Cestou jsem si povídali o všem možném.

      Když jsme dorazili před kino, tak tam všichni už byli. „Čau lidi,“ pozdravil jsem je a oni pozdravili nás. Dohromady nás bylo sedm (já, Nick, Leila a John, Chris, Kate a Leona). Vzhledem k tomu, že jsme byli všichni, tak jsme šli koupit lístky. Seděli jsme uprostřed sálu. „Hele Leilo, málem bych zapomněl, pozdravuje tě máma,“ řekl jsem ji, když jsme si sedali vedle sebe. „Že ji taky pozdravuji,“ řekla a usmála se. Na plátně se objevila první reklama a my ztichli a začali to sledovat.

      Když film konečně skončil a my vyšli z kina, tak jsem byl hrozně rád, že už je konec. Z filmu jsem skoro nic neměl, protože vedle mě seděl Nick a já se na něho koutkem oka pořád díval. Prostě jsem to vedle něho nemohl vydržet (dokonce jsem chvilku uvažoval o tom, že bych na chvilku zmizel). Byl jsem u něho tak blízko, ale přitom jsem nemohl nic dělat. Bylo to pro mě hotové peklo.

      „Hej Kyle, tak co jdeš nebo tam budeš stát ještě hodně dlouho a zapustíš tam kořeny?“ promluvila na mě Leila a tím mě vyrušila z myšlení. „Cože jsi to říkala?“ „Jestli s námi jdeš do toho klubu nebo ne?“ zopakovala mi znova. „Jo, jasně že jdu,“ odpověděl jsem ji a vydal se k ostatním. „Co se to s tebou děje Kyle?“ zeptala se mě Leila. „Nic se neděje,“ odpověděl jsem ji, ale věděl jsem, že ji neříkám pravdu, a že se přece jenom něco děje.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(tara, 15. 9. 2010 22:47)

Píšeš fakt dobre:DTáááááááák sa mi to pááči:DDD

ˇ.^

(Akyra, 7. 4. 2010 17:31)

eclair nějak se ti ztratilo pokračování:D kdypak se objeví? je to pmoc nádherá povídka:)

...

(Aylen, 6. 4. 2010 10:00)

Krásný,ted rychle pokráčko :)

O/_\O

(Chrona, 5. 4. 2010 9:32)

Ach jo. Zchroustala jsem hezky tři díly a teď se tu budu kroutit jako červík na háčku než napíšeš další :( Jen do toho! ^^

...

(Ewandy, 30. 3. 2010 16:09)

no pěkný a máš pravdu už je to v podstatě o něčem jiném;-).....ale ty smajlíci ot je škoda:-)

...

(Naru-chan, 29. 3. 2010 19:49)

Už aby na to hupsli :DDD Co nejdřív, jak se k sobě maj jakoo.. Nebuď krutáá :DD

...

(Solet, 29. 3. 2010 11:58)

dobrý :-) a chyb tam ani moc nemáš ;-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA