Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 4 - Rozhodnutí

20. 4. 2010

Rozhodnutí  

        Celý ten večer jsem nebyl ve své kůži. I přestože jsem se snažil být stejný jako vždycky, tak si toho Leila všimla (přece jenom se už nějaký ten pátek známe že jo). Ale pokaždé, když se mě zeptala, co to se mnou dneska je, tak jsem ji řekl, že se mnou nic není.

        Vůbec jsem nevěděl, co s tím mám dělat. Už v tu chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděl mi bylo jasný, že jsem v tom až po uši, jenomže jsem nevěděl, jak mu to mám říct. S Nickem jsme si dobře rozuměli a bylo mi s ním hezky. A zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by mě tak zaujal jako on. Ale trápilo mě, že nejsme víc než jen přátelé. Ale taky jsem měl strach, že tím opravdu zničím naše přátelství, kdybych mu řekl, že se mi líbí.

       „Dnešní večer byl vážně bezvadný,“ říkala Leila, když jsme vylezli z klubu. Všichni jsme s ní souhlasili. „Někdy bych si to zase zopakovala,“ dodala Kate. „To musíme,“ souhlasili s ní hned Chris a Leona. Nakonec jsme se všichni rozloučili s přáním hezkého zbytku víkendu a s tím, že se všichni uvidíme v pondělí zase ve škole.

        „Nechceš doprovodit domů Nicku?“ zeptal jsem se ho, když už všichni odešli. „Jasně. Budu jen rád, protože vůbec nevím, jak se odtud dostat domů,“ řekl mi a smál se přitom. A tak jsme vyrazili směr Nickův dům.

        „Všichni jsou hrozně milí a fajn,“ řekl mi najednou Nick. „A neměli by snad?“ zeptal jsem se ho s údivem v hlase. „No tak jsem to nemyslel. Já jenomže jsem nečekal, že když se sem přestěhuji, že si získám tak rychle nějaké přátelé. Spíš jsem si myslel, že pro Vás budu ten kluk, který k Vám najednou prostě vtrhl a čeká, že si ho všichni budou všímat,“ řekl mi upřímně Nick, co měl na srdci. „To je teda velmi milé, co sis o nás myslel,“ řekl jsem mu, ale vůbec jsem nebyl naštvaný. Spíš naopak. Byl jsem rád, že mi řekl to, co si myslel.

        Celou cestu jsme si povídali o všem možném a já přitom pořád přemýšlel, jestli mu to říct mám nebo ne. Vážně jsem nevěděl, co mám dělat. Ale nakonec jsem se už konečně rozhodl, co udělám.

        Čím víc jsme se blížili k jeho domu tím víc jsem věděl, že ten nádherný večer se chýlí ke konci. Přece jenom nic netrvá věčně.

        „Tak tady bydlím,“ řekl Nick, když se zastavil u jednoho z rodinných domků. „Máte vážně moc hezký dům,“ řekl jsem mu s údivem v hlase. „To jo no, ale na mě je moc velký a skoro prázdný. Bydlím tam totiž jenom já, máma a táta, ale uvažujeme o tom, že bychom si pořídili nějakého psa, ale pořád jsme se ještě nedohodli.“ „Aha. To tě chápu. Já bydlím jenom s mámou, ale naštěstí dům nemáme, tak velký.“ „A co táta, ten s vámi nežije?“ „Ne. Můj táta zemřel, když jsem byl ještě malý,“ řekl jsem mu to úplně normálně. Přece jenom to už bylo dávno, takže jsme to nesl už v poho. „Aha. Promiň to jsem nevěděl,“ omlouval se hned Nick. „To je v poho, nic se nestalo, nemohl si to vědět.“

        „Hele Kyle, děkuji ti, že si mě pozval do toho kina. Byl to suprový večer a já se bavil. Fakt díky,“ poděkoval mi a usmál se na mě tím jeho okouzlujícím úsměvem.

        V tu chvíli jsem to prostě už nemohl vydržet, a tak jsem ho svou levou rukou chytl za pas a druhou jsem si přitáhl jeho obličej blíž k tomu svému a spojil naše rty v polibek. Nick sice neprotestoval, ale ani se nezapojoval. Zdůvodnil jsem si to tím, že je ještě zaskočený z toho, co jsem udělal. Potom se však vzpamatoval a odtáhl se ode mě. „Co…co to sakra mělo znamenat?“ ptal se mě trochu naštvaně, ale hlavně zaskočeně. „Promiň mi Nicku, ale já to už prostě nemohl vydržet. Líbíš se mi od první chvíle, kdy jsme tě spatřil. A mrzí mě, jestli jsem tím zničil naše přátelství, ale já prostě musel,“ řekl jsem mu všechno, co jsem v tu chvíli měl na srdci.

        Za tu dobu, co jsem mu vysvětloval svůj čin, tak nic neříkal ani nedělal. Jen se na mě prostě díval a stál. „Víš…já…Kyle…já prostě…promiň už musím domů,“ řekl mi a rychle vlezl do domu a zavřel za sebou dveře. Čekal jsem jakoukoliv odpověď, ale tohle zrovna ne. Ještě chvilku jsem stál před jeho domem a koukal na dveře, za kterými zmizel než jsem se rozhodl jít domů.

        Když mě máma v pondělí ráno budila, ať už vstanu nebo přijdu pozdě do školy, tak mi hodně dlouho trvalo než jsme z ní vylezl. Vůbec se mi do školy nechtělo. Celou neděli jsem přemýšlel, co si o tom asi Nick myslí, a jak to bude v našem vztahu nadále. Přes víkend jsme spolu nemluvili, a teď když jsem ho měl zase vidět, tak jsem dostal strach.

        Je sice pravda, že na jednu stranu jsem byl strašně šťastný, že ho znovu uvidím, ale na druhou stranu jsem měl strach, jak zareaguje až mě uvidí. Měl jsem sto chutí zahrát si na nemocné, ale to mi bohužel zatím moje máma ani jednou neuvěřila (prostě jsem asi špatný herec).

        Nakonec jsem se, ale překonal a přichystal se do školy. Přece jenom se Nickovi nemůžu vyhýbat do nekonečna. Máma byla tak hodná, že mě svezla autem do školy, protože to stejnak měla při cestě. „Tak se měj hezky Kyle,“ popřála mi máma. „Ty taky,“ řekl jsem ji a začal jsem vystupovat z auta. „Jo Kyle, abych nezapomněla, asi tak tři dny budeš doma sám, protože jedu na služebku. Dneska ráno mi to šéf oznámil. Takže se opatruj a hlavně nedělej žádný hlouposti prosím tě,“ oznámila mi a přitom se na mě dívala přísným pohledem. „Jasně mami,“ řekl jsem ji a zabouchl dveře od auta.

        Před školou jsem se zastavil a snažil jsem se uklidnit. Když už jsem se rozhodl k tomu, že do té školy přece jenom vlezu, tak na mě někdo zavolal a to mě zastavilo. „Kyle? Jsi to opravdu ty?“ zeptal se mě něčí hlas a já se za tím hlasem otočil.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

·´.´·

(kated(www.kagome-sora.blog.cz), 7. 11. 2010 0:22)

ohooh kdo?????bozeeeeeeeeeeeee rekni rekni. doufam ze napises dalsi dilek.
ehm ...sice jsem cekala ze kyle bude uke...hmm ale asi z toho jak si ho pritahl a polibil tak asi ne no :-( no ale nic .-)

GRRRRR

(Lenushka, 8. 9. 2010 20:27)

Teda tohle se nedělááááá. Takhle to ukončit. Nedočkavostí si tu okusuju nábytek, jelikož já nehty nerada:D Doufám, že pokráčko přibyde co nejdříve, aby mi tu taky něco zbylo z toho nábytku že.

:-)

(Akyra, 27. 4. 2010 17:26)

tak to byl fakt skvost a koukej napsat pokračování jinak se neznám:) a díky za blahopřání já na ten dort pro svůj blogísek dočist zapoměla>.<

...

(Aylen, 25. 4. 2010 21:36)

Kráása :) těšim se na pokráčko

...........

(noriuke katsa kai sairo, 25. 4. 2010 19:35)

páááni...ten konec je...na zabití!!!doufám že další dílek bude brzy...tahle povídky se mi vááážně líbí!!!

....

(terkic, 24. 4. 2010 23:43)

páni je to naprosto skvělý, rychle další díl, snad nebudeš napínat dlouho:)

Jáááááj!

(Chrona, 22. 4. 2010 7:34)

Eclair-chan! Co mi to děláš? Takhle to utnout! Už aby bylo pokračování, nemůžu se dočkat ^^. Tahle kapitolovka mě hrozně baví :)

...

(Solet, 21. 4. 2010 15:50)

s tím koncem jsi měla pravdu: dokonale napínavý! :-D

...

(Eclair, 21. 4. 2010 12:45)

tak znáš mě ne:D:D:Djá ti dám že teprve:D:D:Dale díky

...

(Ewandy, 21. 4. 2010 9:15)

Napínávé jako vždycky ale fakt super nějak ti to začíná jít :D:D:D...;)