Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 7 - Nickův pohled část 2

29. 8. 2011

Nickův pohled část 2 

     Ráno jsem se probudil krásně odpočatý. „Nicku, snídaně,“ volala na mě mamka, a tak jsem šel vykonat ranní hygienu a slezl jsem dolů do kuchyně. „Dobré ráno přeji,“ řekl jsem po příchodu do kuchyně. „Dobré i tobě zlato,“ řekla mamka a položila přede mě talíř s toasty.
     Pochutnával jsem si na výborné snídani, když jsem zaslechl, že mi někdo volá. Rychle jsem vyběhl schody, vlítnul do pokoje a ani se nedíval, kdo mi volá.
     „Prosím?“ řekl jsem po zvednutí. „Ahoj Nicku, tady Kyle,“ ozvalo se z druhé strany. „Oh. Ahoj Kyle, copak se děje?“ „Volám ti ohledně toho kina,“ jestli teda pořád chceš jít,“ řekl mi Kyle a já si teprve teď uvědomil, na čem že jsme se to včera domlouvali. „Aha. Jasně půjdu rád. Na co se jde?“ „No, abych pravdu řekl, tak ani nevím. Jediný co vím je, že je to nějaká akční komedie, tak promiň.“ „To nevadí, já mám akční komedie rád. V kolik se jde?“ „Sraz je před kinem v 19:00.“
     „Tak to abych vyšel už teď, protože pořád nevím, kde přesně to kino je,“ řekl jsem mu popravdě a smál se při tom. „Tak si můžeme dát sraz a jít spolu, co říkáš?“ navrhl mi. „To není špatný nápad, spíš naopak.“ „To víš, já mám vždycky dobré nápady,“ řekl mi a začal se smát a já samozřejmě s ním. „Hele jo, ohledně těch dobrých nápadů, to se časem uvidí, jak dobrý je míváš. A jinak máš nějaký dobrý nápad ohledně toho, v kolik a kde si dáme sraz?“
     „Jak vidím, tak se dobře bavíš. Ale jeden by tu byl, abys věděl.“ „Tak sem s ním, nemohu se dočkat.“ „Haha že. Dáme si sraz třeba před školou 18:30, tam snad zvládneš trefit ne?“ „A pak kdo se tady dobře baví že? Ale dobře budu tam, tak se zatím měj Kyle, uvidíme se večer,“ rozloučil jsem se s ním. „Jasně. Ty taky Nicku,“ odpověděl mi a ukončil hovor.
     „Kdo to byl?“ zeptala se mě mamka, když jsem se vrátil do kuchyně. „Volal mi Kyle kvůli tomu kinu,“ odpověděl jsem ji a znovu se pustil do snídaně. „Aha. Takže v kolik?“ „Máme sraz před školou v 18:30.“ „Dobře.“
     Na to kino jsem se poměrně dost těšil, protože lidi tu byli fajn a navíc jsem byl rád, že jsem se tak rychle skamarádil. A vzhledem k tomu, že do večera bylo času dost, tak jsem to vyřešil sobotním úklidem svého pokoje a nakonec s pár věcmi pomohl i mamce. Nakonec jsem to všechno zvládnul v perfektním čase a po tom celém dni se šel umýt.
     Jenom s ručníkem kolem pasu jsem vyšel z koupelny a šel do pokoje a zamířil si to rovnou ke skříni s oblečením, z které jsem si vytáhnul nakonec džíny, tmavě-modré tričko a mikinu s kapuci.
     Když jsem se obléknul a upravil ještě trochu vlasy, tak jsem si vzal ještě peněženku a zamířil si to ke vchodu.
     „To už jdeš?“ zeptal se mě táta. „Ano.“ „No tak to si to užij,“ popřála mi mamka, která se najednou objevila za tátou. „Jasně, díky,“ řekl jsem a zavřel za sebou dveře a šel ke škole.
     „Ahoj,“ pozdravil jsem Kyla, když jsem ho viděl přicházet. „Ahoj, nečekáš dlouho?“ zeptal se mě. „Vůbec ne. Přišel jsem chvilku před tebou,“ odpověděl jsem mu. „Tak co, můžeme jít?“ zeptal jsem se on kývnul na souhlas. Celou cestu jsem si povídali o všem možném a Kyle nás zároveň vedl ke kinu.
     Před kinem na nás už všichni čekali. Dohromady i se mnou nás bylo sedm, a protože jsme už byli všichni, tak se šlo koupit lístky. Seděli jsme uprostřed sálu a potom, co se na plátně objevila první reklama, tak jsme ztichli.
     Po kině se rozhodlo, že se půjde do klubu. Se všemi jsem si suprově rozuměl, takže celý večer byl naprosto skvělý.
     „Dnešní večer byl vážně bezvadný,“ říkala Leila, když jsme vylezli z klubu. Samozřejmě, že jsem s ní všichni souhlasili a shodli se na tom, že si to musíme někdy zopakovat. Nakonec jsme se však všichni rozloučili a rozešli se domů.
     „Nechceš doprovodit domů Nicku?“ zeptal se mě Kyle. „Jasně. Budu jen rád, protože vůbec nevím, jak se odtud dostat domů,“ řekl jsem mu pravdu a smál se přitom. A tak jsme vyrazili směr můj domov.
     „Všichni jsou hrozně milí a fajn,“ řekl jsem mu. „A neměli by snad?“ zeptal se mě s údivem. „No tak jsem to nemyslel. Já jenomže jsem nečekal, že když se sem přestěhuji, že si získám tak rychle nějaké přátelé. Spíš jsem si myslel, že pro vás budu ten kluk, který k vám najednou prostě vtrhl a čeká, že si ho všichni budou všímat,“ řekl jsem upřímně, co jsem si myslel. „To je teda velmi milé, co sis o nás myslel,“ řekl mi Kyle, ale vůbec to neznělo naštvaně.
     „Tak tady bydlím,“ oznámil jsem. „Máte vážně moc hezký dům,“ řekl mi s údivem. „To jo no, ale na mě je moc velký a skoro prázdný. Bydlím tam totiž jenom já, máma a táta, ale uvažujeme o tom, že bychom si pořídili nějakého psa, ale pořád jsme se ještě nedohodli.“ „Aha. To tě chápu. Já bydlím jenom s mámou, ale naštěstí dům nemáme tak velký.“ „A co táta, ten s vámi nežije?“ „Ne. Můj táta zemřel, když jsem byl ještě malý,“ řekl mi klidně. „Aha. Promiň to jsem nevěděl,“ začal jsem se hned omlouvat. „To je v poho, nic se nestalo, nemohl si to vědět.“
     „Hele Kyle, děkuji ti, že si mě pozval do toho kina. Byl to suprový večer a já se bavil. Fakt díky,“ poděkoval jsem mu a usmál se na něj.
     Jenže v tu chvíli mě svou levou rukou chytl za pas a druhou si přitáhl můj obličej blíž k tomu svému a spojil naše rty.
     Vůbec jsem nevěděl, co to mám znamenat, ani co bych měl dělat. Mozek mi v tu chvíli prostě vypověděl službu. Nakonec jsem se však vzpamatoval a odtáhl se od něho.
      „Co… co to sakra mělo znamenat?“ ptal jsem se naštvaně, ale hlavně zaskočeně. „Promiň mi Nicku, ale já to už prostě nemohl vydržet. Líbíš se mi od první chvíle, kdy jsem tě spatřil. A mrzí mě, jestli jsem tím zničil naše přátelství, ale já prostě musel,“ snažil se mi vysvětlit a já se na něj jen prostě díval a stál. „Víš… já… Kyle… já prostě… promiň, už musím domů,“ vyhrkl jsem ze se a rychle vlezl do domu a zavřel za sebou dveře.
     Poté jsem se musel opřít o vchodové dveře, abych se trochu uklidnil. Velmi dobře jsem cítil, že tam Kyle pravděpodobně ještě stojí a dívá se mým směrem, kterým jsem vstoupil do domu.
     Na svých rtech jsem moc dobře cítil ty jeho. Neříkám, že mi to bylo nepříjemné, ale stejnak jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Moje tělo sice říkalo, že to vůbec nevadí, ale moje mysl říkala pravý opak. Já prostě nemohl. Ještě to na mě bylo moc brzo, protože jsem se ještě úplně nedostal z předchozí situace, která mě zasáhla a navíc jsem Kyla ještě moc neznal. Ale na druhou stranu jsem věděl, že si tohle všechno jen nalhávám, a že jsem prostě měl jen strach, aby se třeba minulost znovu neopakovala.
     Nakonec jsem se radši rozhodl jít spát, protože jsem byl už dost unavený a stejnak jsem věděl, že momentálně nic nevyřeším.
     Když mi v pondělí zvonil budík, budil jsem se s pocitem, že vůbec netuším, jak se mám ke Kylovi chovat. Nakonec jsem se však oblíkl, nasnídal a vyrazil do školy.
     Ve třídě jsem šel ke své lavici a nachystal si věci na hodinu. A aniž bych nějak chtěl, tak jsem se přistihnul, jak pozoruji právě přicházejícího Kyla, který vystoupil z auta. A i když se blížilo ke zvonění, Kyle pořád prostě jen stál před školou.
     Když najednou jsem si všimnul, že zastavilo nějaké auto a chlápek, který z něj vystoupil volal na Kyla a nakonec ho objal. Chvilku se tam o něčem bavili, když se najednou Kyle podíval směrem naší třídy a potom nastoupil s tím mužem do auta a odjel s ním. Chtěl jsem vědět, co to znamená, ale věděl jsem, že mi do toho v podstatě nic není.
     I když začala hodina, nemohl jsem se vůbec soustředit na výklad profesora a chtěl jsem pořád vědět, proč Kyle odjel s tím mužem a hlavně kam. Ale věděl jsem, že na tyto otázky nemám právo znát odpovědi.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Daluse, 24. 9. 2011 22:43)

hezká povídka. těším se na další díl

Recenze

(Jan Tokar, 5. 9. 2011 10:58)

Bezva zacatek prijemne pokracovani a perfektne nacaovavy dej uz ted se tesim na dalsi cast pribehu

To je...

(Michi, 29. 8. 2011 20:58)

pěkné rychle dál...:)
Pokud se tedy chceš přihlásit do VYPS takj prosím pošli přihlášku,vše je vypsaný tady:http://michiinka.blog.cz/1108/posilejte-prihlasky